Filipíny aneb 3 týdny dobrodružství po rozmanitých ostrovech.

Filipíny aneb 3 týdny dobrodružství po rozmanitých ostrovech.

Aktualizace: bře 16

Návod s Itinerářem jak si užít 3 týdny na Filipínách na maximum.

Navštívené ostrovy - Cebu, Palawan, Coron, Bohol, Camiguin, Siquijor, Negros a plno dalších menších ostrůvku...


Cestopis si můžete také prohlédnout zde: https://www.cestujlevne.com/cestopisy/filipiny-aneb-3-tydny-dobrodruzstvi-po-rozmanitych-ostrovech-1472



Mrkněte také na náš video sestřih:



I když se s mojí ženou Barčou známe teprve necelé 3 roky, tak jsme za tu krátkou dobu stihli kromě svatby i procestovat pořádný kus světa. Od Evropy a Afriky až po Karibik a Asii. Právě Jižní Asie a konkrétně Bali nás ze všech navštívených destinací okouzlilo nejvíce. Nejraději na našich cestách prozkoumáváme skryté ostrovy a opuštěné pláže, proto naše další volba na dobrodružnou dovolenou padla opět na Jižní Asii a konkrétně na Filipíny. Ty se svými 7641 rozmanitými ostrovy (Zdroj Wikipedie) toho nabízejí k prozkoumávání opravdu hodně. Když se pak objevily v létě 2019 zpáteční letenky za 7500 Kč z Berlína do Cebu, tak jsme neváhali a hned kupovali. Se stejnou společností Scoot a stejnou trasu už jsme letěli i loni na Bali, takže už jsme věděli do čeho jdeme :) Itinerář jsme si pečlivě naplánovali dopředu a doporučil bych to i ostatním. Stále potkáváme na cestách spousty lidí, kteří pak na dovolených řeší spousty věcí, na které už mohli být dávno předem připraveni. Chápu, že ne každého tohle plánování baví, ale já osobně si to třeba užívám a tím, že plánuji ideální trasu, itinerář a zjišťují co nejvíce informací o dané destinaci, tak už jsem duchem dávno na dovolené :) Samozřejmě vše se nedá naplánovat a spousty věcí budete pak v průběhu dovolené stejně měnit, ale dobrá příprava je polovina úspěchu a ušetří vám spoustu problému a drahocenného času na vaší dovolené.


Rádi cestujeme i s dalšími lidmi, ideálně s dalšími páry. Cestování ve více lidech má nespočet výhod a přesto nás překvapilo, že jsme na Filipínách viděli poměrně dost cestovatelů, kteří cestovali úplně sami. My jsme se opět domluvili se stejným párem Tomášem a Anetou, se kterým jsme procestovali celé Bali a strávili s nimi celý náš první týden na Palawanu a Coronu. Zde jsme podnikali hlavně island hopping - celodenní cestování na lodi po různých ostrovech, plážích, lagunách, jeskynních atd. Na tyto výlety jsme se několikrát domluvili i s dalšími Čechy a Slováky, hlavně pomocí facebook skupin a půjčili si třeba na jeden den i soukromou loď pro 8 lidí jen pro naší česko-slovenskou skupiny. Díky tomu na našich cestách získáváme plno přátel se kterými zůstáváme v kontaktu i po našich dovolených.


Termín: 19.1. -. 9.2. (21 nocí)

Jako nejvhodnější termín pro návštěvu Filipín bývají označovány měsíce prosinec - únor, kvůli nejpříjemnějším teplotám. V prosinci zde ještě můžou řádit tajfuny a později od března zde jsou zase teploty až příliš vysoké, ale i v lednu vám třeba může vybuchnout sopka (sopka Taal - výbuch 12.1.2020). Výbuch této sopky nás týden před naším odletem nechal poměrně chladnými, přestože provoz na hlavním mezinárodním letišti v Manile byl několik dní omezený. Bylo to proto, že jsme se od začátku chtěli přeplněné Manile úplně vyhnout a letenky koupili rovnou do Cebu. Sever Filipín jsme z našich plánů úplně vynechali a tak nás aktivní sopka nějak výrazně negativně neovlivnila i když se celou dobu dovolené stále očekávala další masivní erupce, která by mohla spustit i případnou vlnu Tsunami.


Letenky -

Zpáteční letenky jsme zakoupili za krásných 7500 Kč z Berlína do Cebu s mezipřistáním v Singapuru přes společnost Scoot, což je sice nízkonákladovka, ale vše potřebné jde za pár euro dokoupit online nebo pak na palubě. Scoot několikrát do roka dělá slevové akce, v podobě promo kódů, které jsou zveřejněny i na Cestujlevne, takže sledujte akce a jednejte rychle :)

Při koupi letenek doporučuji použít Twisto kartu (kvůli nejvýhodnějšímu zahraničnímu kurzu, kde nám to ušetřilo přes 1500 Kč při nákupu obou letenek) a pak s ní platit online i v zahraničí, kde to půjde. Bohužel z karty nejdou peníze vybírat a na Filipínách často budete potřebovat hotovost, proto na výběry používáme hlavně Revolut kartu (opět kvůli výhodnému kurzu). Kombinace těchto dvou karet je tedy ideální a ověřený způsob vašich plateb v zahraničí 😉



Co s sebou ?

Z cestováním nalehko do tepla už máme plno zkušeností a tak jen uvedu pár našich poznatků.

Na Filipíny jsme cestovali s dvěma 60l krosnami, které jsme ani neměli celé plné. Doporučuji zjistit informace o rozměrech i váze u vašich aerolinek, se kterými letíte. My, ač jsme krosny měli rozměrově v pořádku, tak váhově třeba moje krosna překračovala limit pořádně - 12kg (Hlavně technika), ale nikde na žádném ze sedmy letů nám naštěstí zavazadla nekontrolovali ani u Scoot ani Cebu Pacific air. Dále do krosen doporučuji přibalit vodotěsné bagy, které se vám budou na Filipínách hodit, ať už se budete přesouvat na kánoi, po moři nebo na skútru vnitrozemím, kde vás může překvapit pořádná bouřka. Stačí klidně, když je zakoupíte až na Filipínách, mají je tam u každé rušnější pláže a v mnoha obchodech, stejně jako vodotěsný obal na mobil. Dva menší bagy (10L) jsme měli s sebou z domu a jeden velký (20L) jsme koupili na místě za 300php.

Z dokladů a vytisknutých věcí byste neměli zapomenout na -

  • Platební karty (Jak jsem psal výše na placení doporučuji Twisto, ale kromě letišť je na Filipínách moc nevyužijete, Revolut kartu můžete použít na výběry z bankomatů)

  • Platný cestovní doklad (Nejméně 6 měsíců po výstupu ze země)

  • Mezinárodní řidičský průkaz (Vyřídíte asi za 50 Kč, pokud plánujete řídit i skútr a nemáte řidičák na klasickou motorku zkuste paní u přepážky říct, ať vám tam připíše i kategorii A1)

  • Cestovní pojištění (Nejlevnější základní pojištění najdete u většiny platebních karet)

  • Očkovací průkaz (Nepotřebujete nic speciálního, ale my jsme měli už z našich minulých cest základní očkování proti žloutence A a Břišnímu Tyfu, které bych doporučil i Vám na Filipíny)

  • Průkaz pojištěnce

  • Vytisknutý itinerář cesty, letenky,jízdenky, rezervace ubytování, fotokopii pasu (Občas chtějí třeba v půjčovnách skútrů)

Co se týče oblečení, tak do tropů vám stačí jen pár triček (spíše tílek) a kraťas, protože vyprat se dá v místních prádelnách za pár korun, cena za kg se pohybuje většinou od 30 do 90 php. Nová trička se zde navíc dají koupit i pod 100Kč a můžou být i zajímavý suvenýr z dovolené. Bundu, mikinu a tepláky zpravidla využijete jen na přesuny letadlem. Pro časté dotazy uvedu i techniku, kterou používáme na dovolené - zrcadlovka Sony A7RII, většinou s objektivem Sony Fe 28mm F2/0, dron Dji Mavic Air a akční kamera Dji Osmo action.


Cesta na Filipíny: Znojmo- Berlín - Singapur (16-17.1. 2020)

Dlouhou cestu jsme začali z místa našeho pobytu ve Znojmě, odkud jsme večer 16.1. jeli Flixbusem až do Berlína . Z Berlína jsme další ráno letěli do Singapuru. Úplně stejnou trasu už jsme absolvovali předloni při cestě na Bali a tak jsme opět přestupovali na letišti Changi v Singapuru, které je od roku 2013 pořád vyhlašováno jako nejlepší letiště na světě ( podle hodnocení samotných cestujících). Tentokrát jsme vynechali bezplatnou letištní prohlídku města , kterou už jsme absolvovali minule a těšili se zejména na nový terminál Jewel s největším vnitřním vodopádem na světě, který je obklopeným zeleným porostem. Dostanete se na něj cestou přes terminál 1 - vstup immigration Hall, kde vyplníte jednoduchý formulář a projedete kontrolou zavazadel. Samotný Vodopád je uprostřed velkého nákupního centra a pohled na zeleň okolo a projíždějící vlaky v těsné blízkosti vodopádu vypadá jak ze sci-fi filmu z budoucnosti. Konkrétně mi to připomnělo scénu z Pc hry - Final Fantasy , je to prostě hudba budoucnosti, která vás očaruje. Takto nějak bych si představoval, že budou vypadat i terminály na vzdálených planetách, kam lidé budou za 100 let cestovat po vesmíru :) Tomu všemu i odpovídá astronomická celková cena za výstavbu 1,3 miliardy dolarů.







Den č. 1 Singapur - Cebu (18.1.2020)

Po příletu do Cebu se musí vyplnit imigrační formulář a chvíli trvá přechod přes pasovou kontrolu, kde počítejte s tím, že se můžou tvořit delší fronty . Bankomaty se nacházejí před letištěm a výběry jsou bez problémů , jen počítejte s poplatkem 250 php za každý výběr. (1000 php = cca 450 Kč, dle aktuálního kurzu). Simkarty pořídíte ve stánku před letištěm, kde máte na výběr ze dvou společnosti - Globe a Smart . My si vybrali balíček 12 Gb na běžné stránky + 30 Gb na sociální sítě (facebook, instagram atd. ) s neomezeným voláním a zprávami za 1000 pessos - simku vám dají přímo do telefonu a vše nastaví na místě. S dostupností sítí jsme neměli žádný velký problém a mimo pár opravdu odlehlých míst nám signál fungoval na všech ostrovech.

Jako dopravu z letiště do ubytování se vyplatí využít aplikaci Grab (Funguje na stejném principu jako Uber). Objednáváme řidiče za 100 php a míříme do prvního ubytování, kde se po dvou dnech strávených v letadle nejvíce těšíme na klasickou postel. Po 5 hodinách spánku míříme zpět do Cebu na letiště a odlítáme do Puerto Princesa na Palawanu.







Den č. 2 Cebu - Puerto Princesa (Palawan) (19.1.2020)

Po příletu do Puerta Princesa bereme místní tricykl, které jsou tady hodně rozšířené a levné (Grab zde nefunguje kvůli jejich rozšířenosti) a míříme do našeho ubytování. Tady půjčujeme skútr, cenu se nám podařilo usmlouvat na 400 php za skútr na jeden den a vyrážíme na pláž Nagtabon beach, která je od Puerta vzdálená asi 40 minut. Na pláži si můžete koupit třeba - smažené banány za 20php , celého velkého tuňáka (1kg) vám zde ugrilují za 300 php, litr piva za 120 php atd. Jsou tu sice trochu větší vlny, ale v pohodě se vykoupete a užijete si v nich plno srandy:)




Den č. 3 Puerto Princesa -El Nido (Palawan) (20.1.2020)

Včera jsme si domluvili odvoz dodávkou z Puerto Princesa do El nida, podařilo se nám sice domluvit dobrou cenu 500php za osobu s vyzvednutím na hotelu , ale bohužel místo plánového odjezdu v 7:00 jsme se z Puerto Princesa vymotali až po 9:30. Jak jsme zjistili i během dalších týdnů, tohle je naprosto klasické chování filipínců, většinou když si domluvíte něco na čas (doprava, výlety atd. ) Tak počítejte s posunutým začátkem nejméně o hodinu. Výhodou bylo, že jsme jeli skoro sami klasickou velkou dodávkou a místy si to švihali i 130km za hodinu, takže jsme přijeli do El nido po pěti hodinách. Cesta byla sice klikatá, ale na rozdíl od těch hrůz, co jsem četl v jiných cestopisech, tak nám přišla úplně v pohodě. Využili jsme volné odpoledne v El nidu a půjčili si aspoň mořský kajak pro dvě osoby za 600 php. Během pár hodin stihnete několik nejbližších pláží, které jsou nabízené i v rámci Island hoppingu jako trasa D. Jen počítejte s tím, že vás na moři v kajaku mohou překvapit dál od břehu dost velké vlny a poklidná jízda se může změnit v dost adrenalinový zážitek, který není vhodný pro každého :)






Den č. 4 El Nido (Palawan) (21.1.2020)

Na tento den jsme si domluvili Island hopping, veřejnou trasu B - vybrali jsme si ji protože se má jednat až o třetí nejoblíbenější trasu a nemělo zde být tolik lidí. To se nám potvrdilo. Na většině místech jsme byli skoro sami a ani naše loď nebyla úplně zaplněná. Jako první jsme navštívili pláž Entalula Beach - tropický ráj s azurovou vodou, bílým jemným pískem a výběžkem skály uprostřed. Druhá zastávka byla Snake Island, což je malý pás pevniny vyčuhující z moře , který se dá projít z jednoho konce až na druhý, dá se dojít i do menšího kopce na vyhlídku. Poté následoval klasický oběd na lodi, kde jsme dostali tuňáka, rýži, mušle, ovocem atd. Po obědě nás čekala návštěva zajímavé jeskyně Cadugnon, do které se vstupuje velmi malým otvorem, kterým se musíte protáhnout, ale ten vnitřek za to stojí. Jeskyně je považována za neolitické pohřebiště, což z ní dělá velmi důležité archeologické naleziště kvůli artefaktům, jako jsou lidské kosti vykopané uvnitř jeskyně. Podle odborníků byli lidé, kteří v jeskyni žili, z Bornea.

Kolem další jeskyně - Cathedral cave, jsme pouze proplouvali z blízka. Kvůli jedovatým hadům a čtyřhrankám, kteří zde žijí, nás tady nenechali ani šnorchlovat, ani se podívat dovnitř.




Poslední zastávka Pinagbuyutan Island byla i ta nejlepší, kdybych měl vybrat jeden ukázkový ostrov z Filipín nejspíš bych vybral tento, byl to takový ráj na zemi.

Večer jsme se v baru na pláži El nida sešli s dalšími Čechy a Slováky a objednali na druhý den soukromou loď pro 8 lidí na kombinaci tour A a C za cenu 1800 php za osobu. Zkoušeli jsme domluvit výlet od mnoha překupníků na pláži a nejlepší nabídku nám dal kluk jménem Bensor - +639365572823. Najdete ho většinou u vstupu z hlavní ulice na pláž a domluví vám vše od veřejných a soukromích tour po lístky Ferry na Coron. Za nás doporučujeme.



Den č. 5 El Nido (Palawan) (22.1.2020)

Naše soukromá loď vyráží od pláže už v 8:30 na rozdíl od včerejší veřejné lodě, která s námi vyplouvala až v 10:15 a míříme na první zastávku Hidden beach , kde nás bylo takhle brzo jen pár. Další zastávka bylo šnorchlování u Star beach, kde byly krásné korály a modré rybičky. Akorát musíte dávat pozor na malé medúzy, které trochu štípou a byly i na dalších zastávkách. Poté jsme přijeli ke Small lagoon, do které se vstupuje malým otvorem v útesu a kde se dá vylézt na menší skálu. Dále jsme navštívili krásnou pláž, vedle které byla další malá skrytá laguna - Secret Lagoon a poblíž ní se naobědvali, oběd byl úplně stejný jako včera, a tak můžete počítat, že se s podobným obědem setkáte na většině lodních výletů. A pokud byste po obědě dostali chuť na kolu, pivo nebo na kokos, stačí si v zátoce odchytit místní prodejce na kajaku, kteří prodávají vychlazené nápoje. My jeden nápoj v plechu usmlouvali na 80php. Poslední zastávka byla Small Lagoon, kde jsme si půjčili kajaky za 200php pro dvojici a propluli zde celé údolí. Lidí tady moc nebylo, a tak jsme tady byli skoro celou dobu sami. Jen pozor na větší rybky v laguně, ostatní co tady zkusili plavat bez kajaku, tak říkali, že to moc příjemné nebylo.

Při srovnání s včerejší tour byla výhoda, že jsme měli celou loď jen pro nás a další 3 páry Čecho - Slováků, takže byla větší sranda. Ale jinak i na Tour B byly moc krásné zastávky a nebylo tolik lidí, takže jsme nakonec s výběrem našich tour byly nadmíru spokojeni. Večer jsme s ostatními poseděli v plážovém baru v El nidu, kde se to protáhlo až do jedné do rána. Bohužel...




Existují 4 základní trasy veřejných lodních výletů v El nidu, konkrétní místa se však můžou lišit. Záleží na společnosti, na kapitánovi, na počasí atd. V případě soukromé lodi si můžete trasy nakombinovat různě podle sebe.

  • Trasa A - Druhá nejpopulárnější, navštívíte hlavně známé laguny - Small, Big a Secret lagoon. Shimizu island a Seven Commados beach. Můžete si zde půjčit i kajak.

  • Trasa B - Třetí nejpopulárnější, navštívíte zde jeskyně Cathedral a Cadugnon cave, Snake a Pinagbuyutan island a Entalula Beach. Jsou zde krásná místa, na kterých nenajdete tolik turistů a za nás ji doporučujeme nejvíce.

  • Trasa C - Nejpopulárnější trasa, navštívíte Secret a Hidden beach, Helicopter island nebo Dilumacad island. Užijete si i šnorchlování u Star beach, kde byly asi nejbarevnější korály, které jsme na Filipínách viděli.

  • Trasa D - Nejméně populární, navštívíte zde hlavně blízký ostrov Cadlao a jeho pláže. Doporučujeme si namísto veřejné lodě půjčit kajaky a na tyto pláže se dopravit po vlastní ose.



Den č. 6 El Nido (Palawan) - Coron (23.1.2020)

...Bohužel, protože ve 4:30 jsme vstávali, ještě jsme se museli kompletně sbalit a v 5:30 už jsme byli na lodi mířící z El nida do Coronu. Lístky jsme sehnali za 1700php, od stejného kluka jako nám prodal privátní tour a byli levnější než přes internet. Bohužel při cestě foukal obrovský vítr a cesta místo klasických 3,5 hodin trvala přes 5 hodin adrenalinové jízdy v lodi, která chvílemi připomínala v obrovských vlnách spíše ponorku. Po odcházení z lodě jsme viděli plno použitých plastových sáčku s nespecifikovatelným obsahem a litovali lidí, kteří to museli uklízet.

Při procházení brány z přístavu do města Coron se na nás vrhlo stádo hladovějících řidičů tricyklů, kteří chtěli lovit zákazníka za každou cenu. Po příjezdu do našeho dalšího ubytování jsme se vydali tricyklem na pláž Cabo, cesta sem je celkem adrenalin a platili jsme řidičovi 200 php za 4 osoby. Při vstupu na pláž se platí dalších 50 php na osobu. Pláž je to dost podprůměrná, ale bohužel v Coronu sice mají pěkné ostrovy, ale skoro žádné pláže.

Večer jsme si vyšli na západ slunce na sopku MT. Tapyas. Vede sem rovnou z města asi 700 schodů, cesta zabere svižným tempem cca 20 minut a ty pohledy na Coron a jeho okolní ostrovy při západu slunce za ten výšlap určitě stojí.




Den č. 7 Coron (24.1.2020)

Dnes vyrážíme na další Island hopping výlet, vybrali jsme veřejnou loď na Super Ultimate tour za 1400 php na osobu. První zastávka byla u Barracuda lake, kde je známé koupání se v jezeře s průzračnou vodou.



Nevýhoda je, že skoro všude chtějí abyste nosili bezpečnostní vestu, bez které vás nenechají skoro nikde v těchto lagunách vykoupat. Další zastávka byla ve Twin lagoons, což jsou dvě obrovské laguny spojené malým otvorem ve skále.



Další zastávka byla u Sunken Japanese Wrecks - šnorchlování přímo u vraku japonské lodi.



Pak zastávka na oběd v dřevěné chatičce u krásné malé pláže - Banol Beach.



Poté jsme přijeli ke Kayangan lake, kde se přijelo lodí k první laguně s molem, odkud se šlo přes kopec, na který je slavný výhled do první laguny a přes něj do další laguny na druhé straně, kde se opět můžete vykoupat v průzračně křišťálové vodě.



Poslední zastávka bylo šnorchlování u vystouplých skal - Siete Pecados, kde byly hezké korály. Večer jsme si znovu zašli na západ slunce na MT. Tapyas.



Den č. 8 Coron (25.1.2020)

Dnes jsme si vybrali další veřejný Island hopping a tentokrát Escape Island tedy trasu označovanou jako D nebo C2. V rámci ní jsme navštívili 3 krásné ostrovy. Jediná nevýhoda byla, že všechny byly vzdálený kolem 2 hodin od Coronu, takže vám samotná cesta zabere dost času a na každém ostrově pak strávíte asi jen hodinu. První v pořadí byla Coco Beach.



Další ostrov byl Dyatyang...



Poslední třetí ostrov byl Malcapatuya Island.



Z ostrova vyplouváme jako skoro poslední loď a do přístavu v Coronu se vracíme přesně při západu slunce a večer už jdeme jen na večeři.


Den č. 9 Coron - Cebu - Bohol (26.1.2020)

V ubytování jsme si objednali na ráno taxi dodávku, která nás odvezla na letiště v Coronu, to je asi nejmenší letiště že kterého jsme letěli. Naše 12ti kilové krosny v pohodě projedou rentgenem a jsme u jediné brány na letišti. Po chvíli čekání nastupujeme na vrtulové letadlo a letíme přes ostrovy kolem Coronu do Cebu, na které je ze shora parádní pohled.




Na letišti v Cebu bereme Grab a za 350 php míříme do přístavu Port Piert 1 blízko Cebu Citi, po cestě objednáváme přes mobil online lístky na Ferry směrem do přístavu Tagbiliran na ostrov Bohol.

Když se prodereme šíleným přístavem v Cebu, kde jsou davy lidí a zmatky, konečně až k naší zapadlé bráně a říkáme si, že tady už nás nic nepřekvapí, tak najednou za námi přijde skupina Čechů, se kterými jsme se poznali předloni při cestování na Maltě. Za náhodu jsme považovali už když jsme s nimi cestovali letadlem na Maltu a pak je několikrát potkali na různých místech Malty, aniž bychom se nějak domlouvali. Ale potkat je po roce a půl v tomhle přístavu na Filipínách, kde bychom těžko hledali i někoho, s kým by jsme zrovna byli domluvení, to je ještě menší šance než vyhrát sportku. Kdoví kde na sebe zase narazíme, svět je prostě malej... :)

Po příjezdu do přístavu Tagbiliranu, což je i hlavní město Boholu, bereme tricykl do našeho ubytování na ostrov Panglao, což je menší ostrov na jihu spojený mostem s Boholem. Ubytování B-hol huts máme mezi plážemi Alona beach ( pláž, kde to nejvíce žije na celém Boholu - je zde strašně moc lidí a jsou tu bary, restaurace apod. ) A klidnější pláži Dumaluan beach, vedle které jsou ještě další klidné pláže White beach a Libaong beach. Nejdříve se jdeme kouknout na západ slunce na ty klidnější pláže a večer jedeme na Alona beach, kde si necháváme vyprat naše oblečení (90php za kilo) a končíme v místním známe restauraci One 4 Da Road.


Den č. 10 Bohol (27.1.2020)

Po snídani v našem ubytování si půjčujeme skútr a celé dva dny strávíme projížděním celým Boholem. První naše cesta míří k vyhlášené turistické atrakcí Boholu do rezervace Nártounů - což jsou nejmenší primáti na světě s velkýma očima, které mají dokonce větší než mozek. Vstupné je zde symbolické 60 php na osobu, stejně jako na mnoha dalších přírodních památkách (vodopády, vyhlídky, rýžová pole), kde platíte většinou poplatek místním 20 - 60 php. Po zaplacení vstupu v rezervaci dostanete krátké školení, jak se v přítomnosti primátům chovat a následuje jejich prohlídka, kdy vám průvodce ukáže jejich umístění a můžete si je chvilku prohlížet.



Další naše zastávky byly menší vodopád Kawasan Falls, kde nebylo moc vody a větší Camugao falls, ktery už byl pořádný a dalo se zde krásné vykoupat. Na prvním se platil poplatek 20php za osobu a na druhém 40 PHP.



Mezi vodopády dáváme oběd v místním bufetu (hrncárně). Většinou to funguje zde tak, že mají uvařená jídla v hrncích a vy si jen ukazujete na co máte chuť. My jsme měli velký hlad a tak jsme si poručili od každého trochu - zeleninu, rybu, hovězí, nudle atd. Sice vám to dávají na malé talířky, ale ty stojí jen pár 10-20 php. Nakonec platíme jen 170php za oba, což většinou bývá nejnižší cena za oběd pro jednoho v trochu lepší restauraci.

Poté vyrážíme na vyhlášenou vyhlídku Chocolate Hill, kde nás u vstupu zastihla poměrně velká bouřka se silným deštěm. Díky němu jsme se alespoň vyhnuli vstupnímu poplatku 50php na osobu a ještě se nám udělala krásná duha, která se vytvořila hned vedle čokoládových kopců.



Bohužel většina turistů na Boholu míří právě buď na tuto vyhlídku nebo do nártouni rezervace, takže zde bylo opravdu hodně turistů. Naopak vodopády a rýžová pole jsou s naprostým minimem turistů, a tak jste tu většinou i úplně sami nebo jen s pár lidmi.

Bohol má krásnou přírodní krajinu, která nám hodně připomínala Bali s typickým asijským venkovem a rýžovými poli. Kupodivu zde nenajdete tolik turistů na skútrech i když cesty jsou skoro všude asfaltové a krásné udržované až tedy na cestu k rýžovým terasam Cadapdapan, ale o tom až později :)

Cestou zpátky z vyhlášené vyhlídky čokoládových kopců se stavujeme trochu níže v Chocolate Hills Adventure Park, kde skoro nikdo neni a tak za cenu vstupu (100php za osobu) zde můžeme udělat pár záběrů z dronu. Můžete tu také využít zipline nebo jiné aktivity. Během západu slunce projíždíme také známým lesem Bilar Man-Made Forest, kde jsou staré obrovské stromy a do našeho ubytování přijíždíme až za tmy.




Den č. 11 Bohol (28.1.2020)

Dnes vstáváme už před pátou ráno, protože vyjíždíme do Lile na plavání s velrybími žraloky. Vstup na osobu je za 1000php. Stačí když přijedete rovnou na místo a zaparkujete před vstupem. Začíná se od 6:30 a vzhledem k tomu, že se už jedná o státní aktivitu, tak Vás po příjezdu zkontrolují policisté (pasy sebou) Po zaplacení dostanete instrukce a pak čekáte na svoji loď. Pouští se po vlnách asi 5 lodí, na kterých je asi 10 osob na celkový čas kolem 30 minut. Když nám během instrukcí říkali, ať držíme bezpečnou vzdálenost od žraloka 6 metrů, říkal jsem si, že to bude jen taková pozorovačka z dálky. Pak se naskáče do lodí a jede se asi 4 minuty do takového koridoru, kde žraloky krmí a lodě jsou umístěné za sebou. Najednou se kolem vás objeví obří žraloci a průvodci vás vybízí ať za nimi jdete do vody. Nejsou nebezpeční, protože se živí jen plankton a malými rybami, ale i když to víte, tak se vám při pohledu na ně hned vyplaví adrenalin do krve. Zvlášť když se o vás občas otře ocasem anebo, když mi Barča pod vodou začne dramaticky ukazovat, ať se rychle otočím :D. A když se otočím, vidím, jak ke mě míří tohle 8mi metrové monstrum s otevřenou tlamou a ten pocit je prostě neuvěřitelnej:) Samotné plavání s nimi byl asi náš největší zážitek na Filipínách, takže to určitě doporučujeme. Sice musíte počítat s tím, že tu nebudete úplně sami, ale nebylo to zas tak hrozné, možná to bylo i tím, že jsme byly teprve 3. Loď v pořadí v tento den.



Poté vyrážíme podél jižní části ostrova na druhou stranu ostrova kolem města Andy do rýžových teras Cadapdapan Rice Terraces, u kterých je i vodopád Can-umantad Falls. Většina cesty až 5 km před rýžovými terasy byla úplně v pohodě, silnice asfaltové, provoz skoro žádný. Ovšem poté skončil asfalt a začala projížďka polňačkou po chudém Filipínském venkově. Poté, co jsme dorazili k rýžovým terasám, platíme poplatek za vstup 40 PHP a po krásné vyhlídce do údolí míříme rovnou k vodopádům, které jsou s rýžovými terasy spojeny, jen musí ujít asi 400 schodů menší džunglí. Vodopád je 79 metrů vysoký s velkou lagunou a opět tu nejsou skoro žádní turisté , což je hlavně kvůli cestě, která je sem trochu náročnejší.



Po vyjití schodů zpátky k rýžovým terasám se tentokrát vydáváme opačným směrem s nadějí, že tam bude lepší cesta. No překvapivě, cesta byla ještě horší. Přes 10 km jízdy po kamenech a mezi loužemi a bahnem jsme tu nepotkali kromě krav a koz absolutně nikoho a malém jsme se skútrem zapadli. Poté jsme se ale dostali zpět na asfaltku a jízdu si úplně užívali. Na každém rohu vás zdraví malé děti hello nebo hiii, nadšeně se na vás mávají, usmívají se a vy si připadáte jak nějaké celebrity, které to jsem přijeli osvobodit :) Do toho všude krásná zelená krajina, kterou když projíždíte, tak si představujete, jak krásně by se tu žilo. A všechny důvody, proč by to nešlo, vám najednou přijdou nedůležité. Filipínskou idylku trochu naruší policejní kontrola, pan policista chce vidět vaše pasy, řidičák, mezinárodní řidičák, papíry od motorky - vše máme v pořádku a když mu říkám, že taky dělám u státních ozbrojených složek u nás v ČR, tak hned obrátí a je můj největší kamarád :) Jen si dávejte pozor na nošení přileb na skútru. Místní nám říkali, že za to rádi policisté rozdávají pokuty až 1500php. Domů dorazíme opět po západu a za celé dva dny jsme zvládli na skútru po Boholu přes 400 km, což je záhul zejména pro naši sedavou část těla. Večer vyrážíme na Alona beach s našimi českými přáteli z Coronu, domlouváme soukromou loď na zítřejší brzký výlet a testujeme místní rum, který je zde sice levný, ale né tak chutný jako v Karibu, kde jsme byly předminulý měsíc.


Den č. 12 Bohol (29.1.2020)

Z Alona beach vyrážíme v 7:00 soukromou lodi ve čtyřech na ostrov Balicasag a Virgin Island. Cenu jsme usmlouvali za 4100php pro všechny včetně dvou poplatků za šnorchlování na Balicasagu. Brzy vyrážíme hlavně kvůli delfínům které lze po cestě spatřit jen brzo ráno. Po chvilce nahánění s dalšími loděmi se před námi zjeví velké hejno delfínů a nás jen mrzí, že s nimi nemůžeme plavat třeba jako v rudém moři v Egyptě, kde plavání s obrovským hejnem divokých delfínů byl o dost větší zážitek. Na Balicasagu se nasnídáme a jdeme na první šnorchlovací bod, kde jsou krásné korálové útesy. Poté s naším kapitánem plaveme podél ostrova o kus dál za želvami, kde se s nimi potápíme úplně sami.



Když už jsme z toho plavání a nahánění želv vyčerpání (jak se zpívá v té písni: Né moc snadno se želva po dně honí :D), nasedáme zpět do lodi a míříme na Virgin Island, který je vzdálen asi 20 minut. Je to vlastně jen kus pláže v moři a před sluncem se tu neschováte nikde, zato si tu můžete koupit některou z pochoutek od místních "stánkařů" . Třeba můžete ochutnat mořské ježky, což je opravdu slizká pochoutka pro gurmány nebo kalamáry na špejli, což jsou takové malé olihně, které se jí v celku.



Když už to nemůžeme na tom slunci v pravé poledne vydržet, nasedáme zpět do lodě a míříme do přístavu v Alona beach. Jdeme na oběd do naší oblíbené restaurace na pláži Trudis Place Resort & Restaurant, kde dobře vaří a také mají stálé happy Hours celý den (takže to vlastně jsou happy Hours :)) na rum s kolou. Za 70 php dostanete dva drinky. Poté konečně nastal čas na zaslouženou Filipínskou masáž, která po náročných posledních dvou týdnech hodně bodla a můžeme doporučit salon - Alona Bliss kousíček od Alona beach , krásné prostředí a kvalitní masáž za 500php na hodin.


Den č. 13 Bohol - Camiguin (30.1.2020)

Po snídani na ubytování, když odevzdáváme klíče od pokoje a skútrů, tak nám paní domácí dává ještě sama 100php slevu za skútr, aniž by jsme vůbec smlouvali . A to prý za to, že jsme byly vzorní hosté. Což vlastně byla pravda, protože jsme se sem jezdili akorát vyspat na noc a byly jsme celé dny pryč. Na druhou stranu jsme skútr vraceli dost špinavý a tak jsme si ani slevu brát nechtěli, ale paní trvala na svém :) Po turistickém Palawanu, Coronu a Cebu, kdy vás mají Filipínci spíše jako chodící peněženku a ochotní jsou jen za peníze jsme až na Boholu a pak i na Camiguinu a Siquijor poznali ty příjemnější Filipínce, kteří se na vás usmějí a pomůžou vám, aniž by vás chtěli oškubat. Bohol nám v mnoha ohledech připomínal Bali a je to jeho taková Filipínská verze. Z ubytování poté bereme tricykl za 300php a přesouváme se na místní autobusové nádraží, kde nasedáme do autobusu směr Jagna. Autobusy odtud odjíždí každou hodinu. Cena je jen 60php za osobu a jízda zabere hodinu a půl . Jagna je město na druhé stranu ostrova, kde je přístav, odkud pluje každý den Ferry na Camiguin. Mezi přístavem a autobusovou zastávkou, kam vás doveze autobus z Tagbiliranum, je i místní obchodní dům. Je sice velký, ale nečekejte žádný luxus, seženete tady základní zboží za pár korun a vedle přístavu je i rybářský trh se všemi možnými mořskými potvorami. Vyjíždíme ve 13:00 a cesta nám zabere 3 a půl hodiny.

Ostrovu Camiguin se říká "Born of fire" tedy zrozen z ohně nebo také Filipínská Havaj. Je to totiž ostrov s největším počtem sopek na km2 na světě. Na ostrově, který má rozměry 20km na šířku a 25 km na délku, je totiž hned 7 sopek. Po příjezdu bereme tricykl od chlápka jménem Rocky za 50php do našeho ubytování - GV hotel Camiguin a od Rockyho bereme i skútr za 300 php na den, který nám přiveze rovnou k hotelu. Rocky vypadá férově, ale až po první projížďce zjišťujeme, že nám dal skútr ve fakt špatném stavu, proto radíme, ať si jej vždycky před převzetím vyzkoušíte . Večer se jdeme najíst do pěkně restaurace il8 sea food , kde dělají všelijaké mořské pochoutky.


Den č. 14 Camiguin (31.1.2020)

Brzy ráno vstáváme a vyjíždíme do přístavu odkud vyrážejí lodě na White Island. Cena za loď pro 4 osoby je 450 php + 50 php poplatek na osobu za vstup na ostrov. Vyrážíme v 5:30 a na White Islandu jsem první, ale nejvíc lidí tam je právě ráno mezi sedmou a devátou, protože pak už je tu výheň a žádný stín. My jsme stihli krásný východ slunka a užili si pěkný výhled na blízké sopky. V 10 odjíždíme, protože už toho válení máme dost a stejně - maximální povolená doba pobytu je tu 5 hodin.



Z přístavu vyrážíme na skútru, ale sotva popojedeme jen pár metrů, všimneme si, že máme píchlé zadní kolo. To je nepříjemná situace u nás doma, natož tady někde na zapadlém ostrově na Filipínách. Naštěstí se oprava ukázala ještě snadnější a o dost levnější než u nás. Hned první tricykl co nás míjel, nám nabídl, že nás naloží i se skútrem a odveze do pár stovek metrů vzdáleného servisu. Tady se nás hned ujímá místní opravář, který nám během chvilky gumu zalepí za 50php. S vděkem mu dávame stovku a pokračujeme dál směrem na výšlap na nedalekou sopku Old volcano. Nejvyšší sopkou ostrova je Hibok hibok, na kterou se můžete vydat s průvodcem. Cesta trvá přibližně 3 hodiny nahoru a 2 hodiny dolů, je dost náročná a většinou vás nahoře zastihne deštivé počasí s nulovým výhledem. Proto jsme se radši vydali na kratší a snadnější trek po staré poutní stezce vinoucí se po svahu sopky Mount Vulcan. Stezka dlouhá 1,5 kilometru začíná hned u hlavní silnice, která lemuje ostrov po obvodu a po cestě nahoru minete čtrnáct sousoší znázorňujících křížovou cestu. Tu zde místní obyvatelstvo vybudovalo jako připomínku na dramatické události roku 1871, kdy se Mt. Vulcan zrodil. Přestože se jedná o nejmladší camiguinskou sopku, místní ji mnohdy označují jako Old Volcano. Vznik sopky byl doprovázený silným zemětřesením, které způsobilo zkázu okolních vesnic a sesuv hřbitova do moře. Na místě, kde hřbitov stával, je dnes vztyčen velký bílý kříž, který je viditelný jak ze silnice, tak i ze svahů Mt. Vulcan. Cesta je sice krátká a celkem v pohodě, ale stejně výšlap na sopku v pravé poledne není ten nejlepší nápad. Čekali jsme, že tu bude zataženo a deštivo, ale zatím je úplně jasno a slunko je vražedné.




Poté vyrážíme na vodopád, který není tak vysoký, ale má silný průtok. U vodopádu se dá vykoupat v lagunách a pod vodopádem byla i krásná duha.



Dále pokračujeme do Sto Niňo cold spring, kde se nakládáme do studené vody.



Mají tu i rybí spa za 10 php, kde kde si sednete k jezírku a ryby vám okusují nohy. Kdo by měl ještě chuť, může se cestou stavit v Opravdovou kuriozitou Camiguinu jsou prameny Bura Soda Cold Springs. Je to jediné místo na Filipínách, kde je možné si zaplavat v minerálce. Minerální prameny se nacházejí ve vnitrozemí nedaleko Santo Niño Cold Springs a kromě toho, že vás plavání v průzračně čisté vodě osvěží, můžete se jí i z jednoho z kohoutků bez starostí napít. My pak ještě stíháme západ slunce u potopeného kříže a míříme zpět do ubytování.



Později jsme se od Čechů, které jsme také potkali u tohoto kříže, dozvěděli, že je zde jedno z nejhezčích šnorchlování. Zaplatíte si průvodce za 150php na osobu a pod vodou můžete vidět náhrobky, hlavu Ježíšovi sochy a kříž, který je ještě větší než ten nad vodou a nebo třeba taky rejnoky. Navíc je tam zajíamvá podmořská duchovní atmosféra a šnorchlovat na takovém místě může být taky zážitek . Škoda, tak třeba někdy příště...

Večer jdeme do nedaleké Pizza express . Sice na našich cestách rádi ochutnáváme místní jídla, ale po dvou týdnech Filipínské stravy už toho mají naše žaludky celkem dost a dáváme si klasickou pizzu. Neměli jsme moc vysoká očekávání, ale místní pizza rovnou z pece byla opravdu výborná.


Den č. 15 Camiguin (1.2.2020)

Dnes ráno vyrážíme opět na další blízký ostrov vedle Camiguinu a to Mantigue Island.

Mantigue Island je čtyřhektarovy ostrůvek, kde si můžete lehnout na bílý písek a užívat si pestrobarevného šnorchlování. Do přístavu, odkud vyrážejí lodě - Mantigue port, dojedeme v 8:00 dáváme si snídani a čekáme na nějaké lidi, se kterými si můžeme půjčit loď. Loď pro 6 lidí stojí 600 php a 30 php je vstupní poplatek za osobu. Akorát přicházejí 4 kluci a tak se jich jde Barča zeptat na sdílení lodě. Po otázce: Where Are you from? a jejich odpovědi: from Czech republic Barča jen odpovídá: "super, tak to bude domluva jednodušší :)". Tak se nám zdá, že každý druhý běloch je tady Čech, moc turistů zde nepotkáte a když už na nějaké narazíte, tak se z nich vyklubou Češi.

Vyjíždíme tedy směr Mantigue Island. Cesta trvá sice jen 20 minut, ale jsou poměrně velké vlny, takže jsme celí mokří už před vyloděním. Na ostrově jsou stánky s klasickým občerstvením. Všichni jsou jen na jižní straně ostrova, kde vás i vylodí, jinak dál kolem ostrova není nic extra zajímavého. Dá se tu i šnorchlovat, v moři jsou hvězdice, zajímavé ryby a viděli jsme i neidentifikovatelného tvora, který se podobal nejvíc chobotnici. Na pláži jsme také našli asi 15ti cm tarantuli, naštěstí pro nás byla už mrtvá. Na Mantigue Vás nenechají zase déle než 5 hodin, takže ve 12:30 nasedáme na loď zpátky na Camiguin.



Z přístavu vyrážíme směr do Giant Clams Sanctuary & White Beach, což je přírodní rezervace snažící se o záchranu Zévy obrovské - největšího žijícího mlže. Po cestě máme opět trable se skútrém, kdy se nám stane jako přes kopírák úplně to stejné co včera - opět jsme píchli zadní kolo a zase hřebík skoro na stejném místě. Říkáme si, jaká může být asi šance, že se nám tohle stane dva dny po sobě - no asi velká vzhledem k bordelu, který je na Camiguinu všude kolem silnic. Proto radíme - vyhněte se se skútrem sjíždění mimo krajnice a hlavní cesty 😉 Naštěstí jsme skútr opět odtáhli do pár metrů vzdálené vesnice, kde byl domácí pneuservis. Nejspíše je mají v každé vesnici a je to pro ně dobrý byznys. Voláme Rockymu ( chlápek od kterého máme půjčený skútr) a domluvíme se s ním, ať přijede a dá nám jiný skútr. Rocky přijel do půl hodiny i s novým skútrem, který nám hned vyměnil a tak můžeme pokračovat do přírodní rezervace za největšími mušlemi co jsme kdy viděli. Nový skútr už jede jak má, akorát jsme zjistili, že nám právě dochází benzín. Benzinová ručička nadoraz vlevo a benzínka nikde na dohled ani podle map. Ptáme se tedy místního kluka na motorce, kde můžeme dotankovat a ten nás ochotně vede do zapadlé chajdy, kde nám asi 10tileta holčička dolívá z normální pet flašky drahocenný benzin. Po pár peripetiích konečně dorážíme do rezervace, kde chtějí 25php za vstup, dalších 150 za šnorchlování a dalších 50php za vlastní šnorchly. Opět nás tedy nepřestávají udivovat za vymýšlejí další poplatky. Ale ve finále těch 450php, něco přes 200 Kč za dva lidi, je vlastně nic oproti zážitku jako bylo právě šnorchlování kolem metrových mušlí a krásných korálů.



Po vstupu se vás ujímá několik dětí, které mají nastudovaný výklad v angličtině, provedou vás po areálu a řeknou vám něco o životě Zévy obrovské a dalších tvorů, které mají v nádržích na souši. Poté se nás ujímá místní soukromý průvodce, se kterým jdeme šnorchlovat. Nejdříve jsme čekali, že šnorchlování bude pouze pár metrů od břehu, protože ve vlnách jaké tu byly, by jsme se nevydali na moře ani na lodi, natož v tom plavat se šnorchlem. Už po pár metrech jsme byli rychle vyvedení z omylu. Aniž bychom to tušili, čekal nás půl hodinový šnorchlovací očistec v obrovských vlnách. Zhruba v metrové hloubce jsme viděli prvních políčko menších zév naskládaných vedle sebe. Plavete jen pár centimetrů nad nimi a prý kdybyste do nich strčili ruku, tak vám ji musí amputovat. Už tohle je celkem adrenalinový zážitek, zvlášť když jsou tak blízko, že se o ně začnete odírat i kolenem. Když už si myslíme, že to je všechno, tak nás průvodce vede dál do vln na otevřené moře. Chvíli rozmýšlíme, že už se vydáme zpět, ale nakonec pokračujeme dále a jsme rádi, že je jsme to nevzdali. Užíváme si pestrobarevného světa pod námi, kde byly krásné obrovské korály s barevnýma rybkami a další Zévy obrovské. Některé z nich měli i hodně přes metr a plavat nad nimi byl prostě zážitek, stejně jako plavání v těch obrovských vlnách.



Cestou zpátky nás na skútru zastihla menší Camiguinska přeháňka, ale nic strašného. Oblékli jsme si pláštěnky a za půl hoďky bylo po dešti. Byl to teprve náš druhý déšť na Filipínách a byl ještě slabší než ten první, který na Boholu u Chocolate Hills trval necelou hodinu. Jinak jsme tedy za celé 3 týdny měli parádní počasí a určitě pro návštěvu Filipín doporučujeme právě toto období.


Den č. 16 Camiguin (2.2.2020)

Náš poslední celý den na Camiguinu už se nemusíme nikam honit a tak si ráno pěkně poležíme a dopoledne se vydáváme na největší místní vodopád Katibawasan falls. Poplatek je klasických 50 php za osobu. Trochu se osvěžíme a pak pokračujeme cestou do vnitrozemí mezi sopky.



Kousek před našim cílem si dáváme zastávku v Mountain coffee, což je jediné místo po cestě, kde se dá zastavit na kafe. Přesto tu jsme úplně sami, cestou jsme narazili jen na pár místních a přesto se nám opět potvrdilo moto, že svět je malej a to ve chvíli, kdy kolem nás projíždí čeští kluci, se kterými jsme včera byly na Mantigue. U kafe se bavíme se o zážitcích a životě na Filipínách. Poté pokračujeme do Ardent hot spring, což měly být termální prameny přímo z vyvěrající sopky. Podle recenzí na googlu jsme věděli, že aktuálně to asi nebude žádná hitparáda, ale realita byla ještě horší. Je tu jen jeden malinkatý bazének s vodou o teplotě 33 stupňů. Ani by nám nevadilo těch vyhozených 50 php za osobu, ale po tom, co jsme vylezli z bazénku, nám byla ještě větší zima než před tím. Dnes je tu totiž celkem chladno a zvlášť u sopek ve vnitrozemí. Před příjezdem do ubytování míjíme arénu kde se právě místní schází na kohoutí zápasy. Ty tu jsou prý podle místních každou středu a neděli. Náš šálek kávy to moc není a tak pokračujeme do ubytování a máme v plánu vybrat peníze na zítřejší ranní odjezd Ferry na Bohol. V klidu jsme utratili všechnu hotovost, protože kolem našeho hotelu se nacházeli 4 bankomaty od dvou různých bank. No k našemu překvapení byly najednou všechny mimo provoz. Lístky na Ferry na Bohol lze koupit pouze 24 hodin dopředu on-line a bankomaty budou v provozu nejdříve další den po 10. Ráno. Co teď? Takže jsme v situaci bez peněz někde na sopečném ostrově ve Filipínách a naše vyhlídky na zítřejší odjezd vypadají bledě. Na hotelu ani místní o žádném jiném bankomatu nevědí a tak už se pomalu smiřujeme s tím, že zde zůstaneme o den navíc, což by nám trochu překopalo naše plány a nenavazovalo na další naplánované spoje. Naštěstí nám ale Rocky - chlápek, kterému vracíme skútr, nabízí, že nás vezme na nedaleké letiště, kde se nachází ještě jeden bankomat. Jedeme tedy s ním a po krátkém přemlouvání místní ochranky malého letiště, které je přes noc uzavřené, nás pouští k fungujícímu bankomatu, kde konečně vybíráme peníze. Z letiště léta pouze pár spojů denně a bohužel neexistují lety z Camiguinu na Siquijor, proto jsem museli využít ferry zpět na Bohol.


Den č. 17 Camiguin - Bohol (3.2.2020)

Ráno v 8 vyrážíme Ferry z Camiguinu na Bohol. 3 celé dny na Camiguinu úplně stačí, kdyby jsme však zde zůstali ještě dnes, tak by jsme určitě dali šnorchlování u potopeného kříže a 3. nejmenší vodopád. Po příjezdu do přístavu chytáme hned autobus, který odjíždí z Jagny z druhé strany nákupního střediska a přesouváme se podél pobřeží k našemu dalšímu ubytování, kde nás přivítá milá paní. Ubytování vypadá pěkně a můžeme jej doporučit. Nachází se poblíž velkého kostela, kde je také plno venkovních restauraci s dobrými jídly.

Ráno si půjčujeme skútr a vyrážíme ke dvěma vodopádům, které jsme během našeho minulého pobytu ještě nestihli navštívit. Opět nás Bohol utvrzuje v tom jak je krásný, když jedeme po pobřežní cestě hned vedle moře a pak se kocháme vnitrozemím, kde jsou krásná rýžová pole a zelená krajina s věčně se usmívajícími lidmi, kteří na vás furt mávají a zdraví svým klasickým hello a hi. První vodopád - Ingkumhan Falls není tak obrovský, ale je v něm krásná laguna a hlavně je výjimečný tím, že je zde lano po kterém jde na vodopád vylézt a poté se s ním zhoupnout dolů. Jsou tu i místní kluci, kteří vše vysvětlí. Po chvilce koukání na pár odvážlivců před námi se Barča rozhodne, že do toho půjde taky. Šplhá na vodopád a pak se zhoupne dolů. Dává si několik koleček nad lagunou, ze kterých se motá hlava i mě a pak skáče doprostřed laguny.

Druhý vodopád Pahangog Falls se nachází jen 7 minut na skútru dále, ale poslední úsek cesty a sešlap dolů k vodopádu je celkem náročný. Ale alespoň jsme tu byli úplně sami. Jsou tu dva kaskádovité vodopády a velká laguna, kde se dá i vykoupat.



Cestou zpátky si vychutnáváme pohled na pobřeží a rýžová pole zahalená do zlatého pláště zapadajícího slunce. Večer jdeme ochutnat místní dobroty do otevřené restaurace u pobřeží a dávám si zde ty nejlepší a největší krevety ve sweet and spicy omáčce, co jsem kdy měl. Opět se utvrzujeme v tom, že nás Čechů je tu na Filipínách prostě hodně a to, když zjistíme, že jsme ubytování vedle české rodinky.


Den č. 18 Bohol - Siquijor (4.2.2020)

Ráno si dáváme výbornou snídani v ubytování, sbalíme se a pokračujeme dotankovat a odevzdat skútry. Máme koupené lístky na Ferry z Boholu do Siquijor na 10:20 z přístavu, který je vzdálen asi půl hodiny. Po odevzdání skútru V 8:45 si zkoušíme stopnout tricykl, bus nebo jakýkoliv dopravní prostředek, který nás doveze do přístavu. Říkáme si že to bude brnkačka, protože všude, kde sotva sesedneme ze skútru, nám všichni zastavují a chtějí nás někam odvézt. No jak to tak bývá, když zrovna někoho potřebujeme, nechce nám nikdo zastavit. Je totiž ranní dopravní špička, děti jezdí do školy a nás míjejí jen samé přeplněné dopravní prostředky a autobusy, které ani nezastavují na zastávkách. V devět už nás trochu začíná přepadat panika a tak se jde Barča zeptat zpět do půjčovny skútrů, jestli o něčem neví. Naštěstí se nabízejí, že nám půjčí skútr a pojedou s námi. To nás zachránilo, protože i kdyby jsme si vzali tricykl, tak přes ucpaný Tagbiliran by jsme to do přístavu určitě nestihli. Ferry odplouvá z Boholu, přístav Fast Ferry v Tagbiliran v 10:20 a cesta trvá jen hodinu a půl do přístavu La arena v Siquijor.

Po opuštění přístavu zamíříme do prvního stánku s půjčovnou skútru a hned bereme první nabídku skútr za 300php. Už ani dál nezkoušíme smlouvat, aby nám nedali úplnou herku. Žádnou hitparádu nám sice nedali, ale jede to. Skútr byl velký a nebyl s ním žádný problém. Míříme do našeho dalšího ubytování Toris backpakers paradise, což je ubytování přímo u Slováka (Ron Panda na Facebooku). Při plánování jsme si říkali, že moc Čechů a Slováků na Filipínách nepotkáme tak bude dobrý mít tohle úbytko. No subjektivně můžeme říct, že nám přišlo, že každý druhý běloch, na kterého jsme na Filipínach narazili, byl Čech. Opravdu jsme celou dovolenou měli na Čechy štěstí a potkávali je v průběhu celé naší dovolené od lodních výletů na El nidu, které jsme organizovali až po zapadlé kouty u sopek na Camiguinu. Filipínci si u každé atrakce - od vodopádů po rýžová pole, kde platíte vstupy většinou 20-50php dělají záznamy o jménech a původu turistů a i zde v knihách bylo vidět, že Češi patří k těm nejčastějším turistům, kteří navštěvují tyto méně dostupné přírodní aktivity. Občas se člověk snaží právě na dovolených Čechům vyhnout, ale na Filipínach byly všichni super a máme s českými turisty jen pozitivní zkušenosti. Toris backpakers paradise byl opravdu ráj a jako sedmé naše ubytování na Filipínach nám přišlo i jako nejlepší, měli jsme pěkný prosklený pokoj s krásným výhledem a asi 50 metrů od moře.



Mají tu i místní restauraci, kde vařili skvělá jídla za přijatelné ceny. Byla tu také možnost udělat si potápěčský kurz, ale tu jsme nevyužili. Kromě normálních pokojů je zde i hostel pro baťůžkáře, který vyjde na 100 Kč za noc a jako základna pro výlety je skvělé situovaný i se všemi možnými službami. Po zabydlení vyrážíme do nedaleké asi 500m vzdálené Tubod Marine Sanctuary, kde je skvělé šnorchlování za poplatek 50php na osobu. Je to pěkná pláž vedle Coco grove beach resortu. Po celé jižní straně nás překvapilo úplně klidné moře, bez vln a ideální podmínky pro šnorchlování. Byly zde krásné korálové útesy, kde jste mohli vidět i Zévy obrovské a plno rybiček.



Večer zde byl nejhezčí západ slunce, jaký jsme na Filipínách a možná i vůbec kde jinde na světě viděli. Hlavně ta část těsně po západu slunce, když se barvy na nebi střídali jak duha, stála za to.



Cestou na tuto pláž jsme si domluvili hodinovou masáž v místním salonu za 350php na osobu, takže jsme se pak večer těšili na příjemný relax.


Den č. 19 Siquijor (5.2.2020)

Ráno opět brzy vstáváme a vyrážíme směr první vodopád - Lugnason . Hned následuje ale první zklamání, když dorazíme k vodopádu, který je absolutně vyschlý a není zde ani kapka vody, jen o kousek dál je uměle vybudována nádrž s pitnou vodou , kde se dá koupat. Ta nás ale příliš nenadchla. Naštěstí to byla zajíždka jen 5 minut a čekají nás dneska ještě další 3 vodopády. Pokračujeme k dalšímu vodopádu, když Barča, která sedí za mnou na motorce najednou sebou cukne a začne křičet ať jedu, málem jsme přejeli většího zeleného hada, který se plazil po silnici. Po cestě zastavujeme ještě na jedné atrakcí - Century Old Balete Tree - vstup je 10 php na osobu. Nasnídáme se ve vedlejší restauraci a pod obrovskými stromem si dáme další Fish spa. Pak už se konečně dostáváme k vodopádu Lagaan Falls - vstup je 50php a dostanete zde průvodce, který vás doprovází. Kolik a jestli vůbec mu něco dáte pak záleží jen čistě na vás. U vodopádu jsme byli sami. Nebyl sice tak velký, ale je tu laguna, u které se můžete zhoupnout.



Dále vyrážíme k vedlejšímu vodopádu Cabugsayan Falls, který je vzdálen jen 5 minut dále na skútru. Je dost podobný tomu předchozímu a funguje to tady úplně stejně. Oproti předchozímu vodopádu tu mají ještě vor, po kterém se můžete vozit na laguně a velké plus je, že tu jsme zase úplně sami.



Poté pokračujeme na třetí vodopád - Cambugahay Falls, který má být hlavním tahákem ostrova a po příjezdu na parkoviště nám je hned jasné, že té samoty jsme si už užili dost a že tady sami rozhodně nebudeme. Opět si nás odchytl průvodce a vstup je oproti ostatním vodopádům jen za 20 php. Dorazíme k první kaskádě vodopádu. Voda zde je krásně azurově modrá. Barča opět nemohla opomenout houpačku a pak hned pokračujeme výše. Jsou tu celkem tři kaskády vodopádů a u každého je i laguna, kde se dá koupat.



Přes druhou kaskádu pokračujeme rovnou ke třetí, kde jsou vodopády nejkrásnější a už je tu zase o něco méně lidí. Na doporučení průvodce jdeme prozkoumat skrytou jeskyni. Po proplutí pod proudem vodopádu se ocitneme ve velké jeskyni a můžeme si vychutnat vodopád i z druhého pohledu.



Další naše nedaleká zastávka je Sambulawan Underground River, což má být jeskyně a podzemní řekou. Vstup je tu trochu dražší 250php za osobu. Opět ale dostanete průvodce, vesty a čelovky na hlavu, protože v jeskyni je naprostá tma. Pokračujeme cestou dolů do vstupu jeskyně a při pohledu na netopýry a pavouky o velikosti dlaně nám začíná trochu stoupat adrenalin. Nicméně průvodce nás ubezpečuje, že pavouci nekoušou a ve vodě dole v jeskyni se nachází jen druh krevet, které jsou plaché. Zapínáme tedy čelovky a po krátkém sestupu do jeskyně jdeme do vody, kde proplouváme v naprosté tmě jen se světlem z čelovek úzkým zaplaveným kanonem. Průplav je opravdu úzký a kameny špičaté, takže pokračujeme pomalu. Po krátkých zastávkách, kde nám průvodce ukazuje stalagmity a stalagnaty, se vracíme cestou zpět. Jdeme se ještě podívat na hejno netopýrů, kteří zde odpočívají a cestou míjíme další obrovské pavouky. Plavání v takovémto podzemí je celkem zážitek a jsme rádi, že jsme to zvládli bez újmy na zdraví (hlavně jsem rád, že mi tam Barča z těch pavouků neomdlela) :-D



Večer pokračujeme na známou, ale poměrně malou pláž Paliton Beach, kde je poměrně dost lidí a žije to tady hlavně v místním baru. Opět si užíváme krásný západ slunce, který na Siquijoru patřil k těm nejhezčím z celých Filipín a o zážitky se dělíme jestě s dalším Čechem, kterého jsme ráno potkali u jednoho z vodopádů.



Den č. 20 Siquijor (6.2.2020)

Jelikož jsme poslední téměř 3 týdny strávili každodenním poznáváním a cestováním na nejrůznější místa, dáváme si dnes už úplný oddech, válíme se u pláže, kterou máme 50 metrů od naší chaty a na skútru projíždíme jen oblast v blízkosti našeho ubytování. Na Siquijoru už toho stejnak není tolik k objevování co by stálo za to. Za zmínku by stála ještě motýlí zahrada - Butterfly Sanctuary, Salagdoong Beach nebo další mořské rezervace (sanctuary). Některé z nich jsou úžasné pro šnorchlování a potápění a nabízejí to nejlepší z Filipín. Na některých se spíše snaží o obnovu zničených korálů ať už od lidí nebo po velkých tajfunech. Na ostrově by takových rezervací mělo být celkem 23.


Den č. 21 Siquijor - Dumaguete (Negros) - Cebu (7.2.2020)

Dnes strávíme poslední dopoledne na pláži u našeho ubytování na Siquijoru a v poledne se přesouváme zpět do přístavu v La arena, kde vracíme náš skútr a přesouváme se na Ferry mířící na vedlejší ostrov Negros do přístavu Dumaguete. Lístek stojí jen 120php na osobu a vstup do přístavu 17php. Cesta trvá dvě hodiny. Do Dumaguete jsme původně měli v plánu vyplout brzy ráno a jet odtud do vesničky Malatapay, odkud jezdí lodě na Apo Island , kde je pěkně šnorchlování a plno želv. Tento výlet také nabízí mnoho cestovních agentur na Siquijoru, ale my už jsme za naši dovolenou poměrně přešnorchlovaní a se želvami jsme se už také potápěli před týdnem na Boholu nebo i před dvěma měsíci v Karibiku. Takže tento plánovaný ostrov nakonec vynecháme. V Dumaguete si procházíme centrum města, ale je to tu celkem šílené (hodně lidí, dopravní špička, zápachy zkaženého masa a ovoce z trhů) , takže zvládáme rychle nějaké jídlo v místním fastfoodu Jolly, bereme tricykl a míříme na blízké letiště, ze kterého letíme zpět do Cebu. Letiště v Dumaguete je malé, ale nové a letenky do Cebu přes Cebu Pacific stály jen 250 Kč. Byl to náš nejkratší let a celkově trval asi 15 minut. Zato vzlétnutí a přistání patřilo k těm nejhorším. Pro představu Ferry z Dumaguete do Cebu trvá asi 7 hodin :) Na letiště v Cebu si přivoláváme Grab a míříme do našeho úbytka, kde jsme strávili naší první noc a teď také i tu poslední.


Den č. 22 Cebu - Singapur (8.2.2020)

Ráno si dáváme snídani na ubytku a objednáváme Grab do Cebu City. Míříme do Ayala shopping centra, což je obrovské ultra moderní nákupní středisko, kde seženete všechny možné značky oblečení a různé druhy zábavy. Ideální tedy na poslední den dovolené k nákupu suvenýrů. Moje drahá žena si prošla nákupní centrum a já si stihl ještě před odletem zajít na hodinu a půl dlouhou masáž (i jí kupodivu ta hodina a půl stačila :D) Jinak zbytek Cebu city je betonová džungle, kde čekejte dopravní zácpy a přelidnění. Večer se přesouváme na letiště a čeká nás opět dlouhá cesta domů. Na letišti v Cebu nezapomeňte, že se při mezinárodním odletu platí odletová taxa 850php za osobu. Platit se musí hotově v Php, ale jsou zde bankomaty i směnárny. My letíme zpátky opět po trase Cebu - Singapur - Berlín - Znojmo a domů se dostáváme 9.2. v neděli večer s rychlím návratem do reality (V pondělí ráno oba pěkně do práce :))).



Celkově nás 3 týdny na Filipínách ve dvou vyšly na 57 000Kč, včetně všech nákladů(letenky, ubytování, přesuny, jídlo, průvodci, suvenýry atd... prostě všechno). Používali jsme aplikaci TravelSpend, kde si můžete přehledně zadat všechny své výdaje. Ve srovnání s Bali nás vyšly Filipíny na trochu více, je to hlavně tím, že jsme měli více přesunů. Co se týče kvality a ceny ubytování a jídla, tak Bali je na tom o trochu lépe - obecně zde jsou kvalitnější ubytování a jídla za lepší cenu. Hodně ale záleží na konkrétní oblasti a rozdíly zde jsou celkem velké. Kdybychom si měli vybrat kam se vrátit volili bychom nejspíše Bali, navzdory tomu, že Filipíny mají lepší podmořský život nebo více krásných ostrovů. Do Jížní Asie se určitě vydáme objevovat i příště až trochu opadne panika z Corona viru, zatím plánujeme jako další zastávku Srí lanku s odskokem na Maledivy.



0 zobrazení

© 2019 by Cestaspolu

Bc. Lukáš Bláha

T: +420 721 100 466

E: cestaspoluinfo@gmail.com

  • Facebook - Cestaspolu
  • YouTube - Cestaspolu
  • Instagram - Cestaspolu